Jednou z oblastí, kde je třeba naléhavě řešit mezigenerační spravedlnost, je politika v oblasti klimatu. Změna klimatu je nejnaléhavějším příkladem toho, jak krátkodobá rozhodnutí mohou mít zničující dlouhodobé důsledky. Mladí lidé – ti, kteří budou s těmito důsledky žít nejdéle – jsou však často vyloučeni z utváření politik, jejichž cílem je jejich řešení. Potřebujeme jasnou změnu strategie EU v oblasti klimatu: dlouhodobý dopad musí být upřednostněn před okamžitým politickým nebo ekonomickým prospěchem. Každé zásadní rozhodnutí v oblasti životního prostředí by mělo zahrnovat konzultace s mládeží jako standardní postup, nikoli jako výjimku. Rada mládeže pro klima na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU by měla mít skutečný vliv a v příslušných výborech by měla mít hlasovací nebo poradní pravomoc. Kromě toho by se ve školách měla vyučovat mezigenerační klimatická spravedlnost, a to nejen jako vědecká otázka, ale i jako občanská odpovědnost. Starší generace by naopak měly být zapojeny prostřednictvím osvětových kampaní a mezigeneračních projektů, které spojují mladé lidi a seniory, aby pracovali na iniciativách v oblasti udržitelnosti ve svých komunitách. Pokud je změna klimatu krizí, která překlenuje generace, pak musí být reakce mezigenerační již od návrhu. Evropa může jít příkladem tím, že ukáže, že odpovědnost za životní prostředí je sdílenou povinností a že každý hlas bez ohledu na věk se počítá při budování životaschopné budoucnosti.