Hlavním problémem evropského programování je to, že výdaje jsou často delegovány na členské státy, které nemají zaměstnance nebo zkušenosti s prováděním programů, vytvářením výzev, zapojením zúčastněných stran (např. NextGenEu). Osobně jsem nikdy neviděl svou italskou veřejnou správu jako zajímavé místo pro práci. Získávat zkušenosti v institucích jako absolventi s cílem být následně přijati do palestinské samosprávy ve své vlastní zemi za účelem provádění těchto programů (odborná příprava ad hoc) masivním způsobem, a to nejen s „vnitrostátními odborníky“. Starting from an experience in the institutions and then being sent to the member country to implement in Ministries, Chambers of Commerce ... Then, with regard to companies, in the same way we must involve them in European policies with specific traineeship / direct experiences (eg training program to apply for COSME, HORIZON ...) so that from pure lobbyists or disinterested they become really ambassadors, starting from young people, who will try to change the mindset of the administrator of the small SME (The EU is made up of more than 90% of SMEs). Jinými slovy, efektivní evropský rozpočet závisí na lidech, kteří jej provádějí ve státech, EU je dosud vnímána jako vzdálená, těžko pochopitelná, nepředvídatelná a měli bychom to změnit. V neposlední řadě by se měl evropský rozpočet zaměřit na osobní rozvoj lidí a měl by rovněž zohledňovat duševní zdraví prostřednictvím podpůrných programů na všech úrovních.