Na Občanském fóru sedím vedle babičky. Přezkoumáváme nejnovější plány pro přizpůsobení se změně klimatu, které společně navrhli občané všech věkových kategorií. Rozhodnutí nejsou snadná, ale jsou transparentní a vycházejí z nejlepších dostupných znalostí. Vzpomíná si na dobu, kdy budoucnost byla něco, co se dalo ovládat strategiemi shora dolů, které se ji snažily uzamknout. Ale dnes s ním zacházíme spíše jako se společným horizontem, utvářeným důkazy, pamětí a péčí. Přijímáme nejistotu, ale neignorujeme ji. Před každým důležitým rozhodnutím pořádáme přírodní konzultace. Vědci, umělci, občané, mladí i staří, se scházejí, aby interpretovali signály z ekosystémů jako součást našeho demokratického procesu. Ptáme se: Co je správné pro ty, kteří přijdou po nás? Co potřebuje živý svět k tomu, aby se mu dařilo? K životnímu prostředí přistupujeme jako k partnerovi, se kterým spolupracujeme. Babička říká, že naše instituce se změnily. Vládneme nyní prostřednictvím rovnováhy hlasu a struktury, shromáždění, místních iniciativ a odpovědných institucí, které pracují ve shodě. Spravedlnost se nezastaví na příjmech nebo identitě. Uhlíkový rozpočet je sdílen mezi generacemi a toky péče prostřednictvím systémů podporujících věk. Technologie není uctívána. Každou významnou inovaci hodnotí mezigenerační panely. Evropská unie, jejíž jsem součástí, je kooperativním hlasem a vytváří dohody, které trvají, aniž by se vyhýbaly neshodám, když je v sázce spravedlnost, klima nebo mír. Budoucnost bývala vzdálená. Vidím to v každém rozhodnutí, které uděláme.