Zejména ve střední a východní Evropě existuje rostoucí propast mezi tím, co požadují mladší lidé ve srovnání se staršími demografickými skupinami. To se nevyčerpává pouze tím, že se starší lidé spoléhají na nějaký druh důchodové politiky, ale jde to až k celkové vizi budoucnosti jejich národa. Tato vize se stále více odlišuje od vize mladší generace, a to kvůli nedefinovatelným koncepcím, zejména: „Ochrana kulturních a rodinných hodnot a suverenita.“ Konzervativnější vlády mohou tyto argumenty přesvědčivě využít k tomu, aby si s pomocí starších demografických skupin udržely většinu hlasů, a zároveň vytlačit – nebo oddálit – ideální progresivní cestu národa v oblasti tvorby politik, reforem veřejných institucí a přerozdělování daní. Podle mého názoru jeden z hlavních důvodů pramení ze skutečnosti, že se starší demografie necítí jako skuteční občané EU. Mají velmi malé nebo velmi zastaralé chápání Unie, považují ji za čistě transakční. To je v rozporu s vizí mladých lidí, kteří vidí nekonečné příležitosti a důležité hodnoty, které jsou spojeny s tím, že jsou občany EU. Moje oprava by spočívala v doporučení prosadit zjednodušenou literaturu EU (hodnoty, výhled, fungování, klady realizovaných politik), která by se konkrétně zaměřovala na demografickou skupinu 50+. S řádným využitím nevládních organizací, webových stránek, reklam věřím, že by měl existovat způsob, jak prolomit bariéru, která nyní obklopuje starší generace.