Celkový trend v západních demokraciích je jasný. Přechod na smlouvy na nulový počet hodin nebo dočasné pozice, snížení jistoty zaměstnání, snížení mezd a vynětí určitých typů pracovních míst ze záruk minimální mzdy. K tomu došlo i v Evropě, např. v čl. 3 odst. 3 směrnice o vysílání pracovníků (2016/1234/EU), který osvobozuje pracovníky v odvětví dopravy od minimální mzdy. Současně je stále více lidí v sektoru bílých límečků najímáno jako externí konzultanti s nejistými smlouvami, které jsou neuvěřitelně stresující a nezanechávají žádnou bezpečnost. Proč to děláme, proč se jediná konverzace zaměřuje na "konkurenceschopnost" a efektivitu, zatímco si sami sebe namlouváme, že zaměstnávání je vysoké, ale jen kvůli těmto hrozným pracovním podmínkám a smlouvám? EU by měla investovat více zdrojů do podpory politik a doporučení zaměřených na zlepšení odvětví vzdělávání, jakož i na vytvoření lepších a bezpečnějších pracovních podmínek. Ale pokud není rozhodovací proces pouze jednostranný, tj. od podniků po Evropskou komisi, aniž by zahrnoval hlasy mladších generací a pracovníků, jak může k tomuto posunu vůbec dojít?