Představuji si Evropskou unii, kde mezigenerační solidarita není jen ideálem, ale živou realitou – kde se spojuje moudrost starších lidí, energie mladých lidí a zkušenosti obyvatel v produktivním věku s cílem vybudovat odolnou, inkluzivní a udržitelnou společnost. V této budoucí EU jsou politiky koncipovány nejen pro dnešní voliče, ale i pro budoucí generace. Veřejné prostory jsou navrženy pro přístupnost a interakci napříč věkovými skupinami, vzdělávací systémy upřednostňují empatii a občanskou angažovanost a v demokratických procesech jsou oceňovány hlasy všech věkových skupin. Aby byla tato vize reálná, musíme jednat hned. Zaprvé musíme investovat do mezigeneračního dialogu – vytváření platforem ve školách, komunitách a na pracovištích, kde si lidé všech věkových kategorií mohou vyměňovat zkušenosti, nápady a výzvy. Zadruhé musíme upřednostnit udržitelné politiky, které zohledňují dlouhodobé dopady na lidi i planetu – zabývat se změnou klimatu, digitální transformací a hospodářskou nerovností s předvídavostí. V neposlední řadě musí orgány EU zajistit, aby mladí lidé měli místo u stolu – nikoli jako symboly, ale jako rovnocenní partneři při utváření budoucnosti. Budování jednotné, prosperující společnosti znamená odmítnout věkové rozdíly a přijmout kulturu, v níž jsou učení a odpovědnost sdíleny napříč generacemi. Rozhodnutí, která dnes činíme, se musí řídit zásadou odkazu – nejen tím, čeho nyní dosahujeme, ale i tím, co za sebou zanecháváme. Závisí na tom budoucnost EU.