Předpokládá se, že do roku 2050 budou mladí lidé (ve věku 15–29 let) klesat, staří lidé +65 let porostou. Muzea se musí přetvořit na mezigenerační sociální centra: živé prostory, kde se starší a mladší dospělí spojují, zapojují a učí se od sebe navzájem a rozvíjejí vzájemnou podporu. Muzea mohou navrhovat programy městské generace s cílem vytvořit prostor pro dialog a kulturní angažovanost, podporovat sociální začleňování a soudržnost komunit, pokročit ve výzkumu a vzdělávání a podporovat přínosy pro zdraví (ICOM). Pokud by muzea byla přehodnocena jako ISB pro staré a mladé dospělé (nejen děti), bylo by to: 1. posílit sociální začleňování řešením izolace a sociálního vyloučení mladších i starších osob; 2. usnadňovat mezigenerační předávání znalostí, jako jsou digitální dovednosti od mladších ke starším lidem a mentorství od starších k mladším dospělým; 3. aktivně zapojovat osoby, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), a důchodce do smysluplných rolí. To by mohlo mít rozšiřitelné sociální dopady, jako jsou: 1. Úspory nákladů na zdravotní péči; 2. přispívat k rozvoji dovedností a schopností mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, s cílem pomoci jim najít zaměstnání nebo zájem o studium, a tím snížit míru mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy; 3. Zapojení důchodců do aktivních rolí s cílem snížit finanční tlak. 4. posílení partnerství s nevládními organizacemi a místními sdruženími, která již za tímto účelem působí; 5. Partnerství s akademickými institucemi a tvůrci politik s cílem vyhodnotit a podpořit projekt jako případovou studii, která potvrzuje návrh politiky EU.