Úspěšná cesta k dosažení mezigenerační rovnosti v EU spočívá v podpoře kultury vzájemné odpovědnosti a mezigenerační solidarity. To znamená uznat své vlastní potřeby a zároveň aktivně usilovat o pochopení a podporu potřeb druhých. Mladí lidé se příliš často zaměřují na vzdělávání, digitální inovace a opatření v oblasti klimatu, zatímco starší generace se více zabývají zdravotní péčí, důchody a bezpečným stárnutím. Hlavní výzvou je, že mladí lidé nemohou plně pochopit obavy ze stárnutí, stejně jako starší generace mohou mít potíže s pochopením rychlých kulturních a technologických změn, které formují mladší životy. Klíčovým řešením je mezigenerační dialog – vytvoření formálních i neformálních platforem pro lidi všech věkových kategorií za účelem výměny názorů a vyjádření obav. Ty by mohly zahrnovat veřejná fóra, celounijní konzultace, projekty místních komunit a digitální prostory. Aby tyto dialogy uspěly, je nezbytný neutrální a nestranný mediátor, který pomůže usnadnit kompromisy a předcházet konfliktům. Cílem není, aby každý dostal vše, co chce, ale aby se každý cítil slyšen, ceněn a respektován. Na politické úrovni by EU a její členské státy měly provádět mezigenerační posouzení dopadů u všech hlavních právních předpisů a iniciativ – stejně jako je nyní standardem posuzování vlivů na životní prostředí. To pomůže zajistit, aby politická rozhodnutí odrážela potřeby a zájmy všech generací, současných i budoucích.