Je nemožné uvažovat o mezigenerační spravedlnosti, aniž bychom zpochybnili koncepci a účel našeho hospodářského systému. Náš hospodářský systém musí být přeměněn na takový, který je navržen tak, aby přinášel blahobyt lidem a planetě, nyní i v budoucnu. Dnešní ekonomické paradigma podněcuje krátkodobost tím, že nám říká, že krátkodobá měřítka HDP a růstu hmotného bohatství jsou základem ekonomiky. Zaměření blahobytu na ekonomický design a rozhodování znamená přijetí skutečně dlouhodobého a preventivního přístupu. Mezigenerační spravedlnost by zajistila, aby příležitosti a zdroje dostupné pro budoucí generace nebyly poškozovány nebo omezovány současnými hospodářskými rozhodnutími. Zřízení komisaře EU pro mezigenerační spravedlnost bylo důležitým krokem tímto směrem, je však zapotřebí více práce, aby se agenda výslovně propojila s potřebou změny hospodářských systémů. Inspiraci lze čerpat z velšského zákona o dobrých životních podmínkách budoucích generací, který položil sedm zastřešujících cílů v oblasti dobrých životních podmínek do středu svého politického rozhodování a definoval pět způsobů práce na dosažení těchto cílů, k nimž komisař pro budoucí generace pomáhá vést vládní agentury k odpovědnosti. Měnit se musí nejen „co“ tvorby politik, ale také „jak“ prostřednictvím smysluplné účasti veřejnosti ve všech fázích politického procesu. Podrobně k tomu hovoří Průvodce koncepcí hospodářské politiky v oblasti dobrých životních podmínek, který vychází ze zásad uvedených na tomto obrázku: