Jako spoluzakladatelka dobrovolnického týmu HER-autism, sociální antropoložka a matka tří dětí – včetně desetileté, nemluvící autistické dcery – si představuji Evropu, která skutečně přijímá rozmanitost nejen jako politiku, ale jako každodenní praxi. Rozmanitost není problém, který je třeba řešit. Ať už tato rozmanitost pramení z věku, pohlaví, původu, zdravotního postižení nebo zdravotního stavu, měla by být vítána a zohledněna ve všech aspektech života. Postižení je jedním z mnoha projevů lidské zkušenosti. Vzhledem k tomu, že téměř každý čtvrtý člověk v EU žije s nějakou formou zdravotního postižení, není sociální začleňování okrajovým problémem – má zásadní význam pro demokracii. Důrazně podporuji vytvoření celounijního programu osobní pomoci založeného na autonomii, volbě a důstojnosti. Je to smysluplný krok k posílení postavení jednotlivců, aby mohli žít plně a nezávisle. Stejně tak etické a inkluzivní technologie mají obrovský potenciál zlepšit komunikaci, přístupnost a každodenní život lidí všech schopností a všech generací. Když je technologie vedena empatií, stává se silným ekvalizérem. Jako Evropané musíme rovněž zajistit, aby naše orgány hovořily jasným a inkluzivním jazykem, aby všichni občané rozuměli, účastnili se a byli vyslyšeni. Empatie se musí stát základní součástí politického dialogu jako demokratická nutnost. Politiky, které dnes utváříme, vymezí solidaritu a spravedlnost zítřka. Evropa pro všechny není sen. Je to zodpovědnost.