V dnešní společnosti dochází k výraznému oddělení generací, a to nejen z hlediska mentality, ale také tváří v tvář vládním očekáváním a novým etickým standardům. Starší generace, které vyrostly ve velmi odlišném sociokulturním kontextu, se často zdráhají přijmout některé současné myšlenky, jako jsou ty, které se týkají začlenění, rozmanitosti nebo nových koncepcí identity. Váha jejich tradičních přesvědčení, hluboce zakořeněných ve vzdělávání a hodnotách jejich doby, je někdy vede k tomu, že odmítají nebo se obávají tohoto vývoje, který vnímají jako zpochybnění svého referenčního rámce. Naopak mladší generace, koupající se v neustále se měnícím světě, si více uvědomují otázky sociální spravedlnosti, rovnosti žen a mužů, uznávání menšin a respektu k životnímu prostředí. Tyto nové otázky jsou stále více zohledňovány vládami a začleňovány do veřejných politik, což dále posiluje tento rozdíl mezi institucionálními očekáváními a osobními hodnotami seniorů. Toto generační rozdělení někdy vytváří napětí, kdy mladší lidé obviňují starší lidi z jejich konzervatismu, zatímco starší lidé odsuzují společnost, kterou považují za příliš tolerantní nebo nestabilní.