Pevně věřím, že respekt a obecně výchova člověka je postavena na raném dětství. Dítě je jako mycí houba, která absorbuje všechno. Pokud uslyší urážku, zopakuje ji a ve špatném případě si ji zapamatuje, aniž by pochopil význam jejího významu, respektive pokud je svědkem dobrého skutku, pak si to dítě zapamatuje a s největší pravděpodobností se to pokusí zopakovat. V tomto případě je rodinné prostředí a pozornost, kterou věnuje svému dítěti, nanejvýš důležité pro růst osoby jako vzdělané a uctivé osoby. Domnívám se, že vzdělávací instituce jsou spolu s rodiči nejúčinnějším nástrojem, který může dospívajícím zabránit v tom, aby se odchýlili od správné cesty. Očima mladého člověka jsem byl svědkem obecné neúcty vůči svým vrstevníkům i starším lidem. Téměř všichni ti, kteří nějakým způsobem urážejí důstojnost druhých, nedostali od svých rodičů potřebnou pozornost. Vždy jsem tomu věnoval pozornost, když jsem přišel k tezi, že ve většině případů nenávisti vůči druhé osobě je to problém. Existuje mnoho politik zaměřených jak na rodiny, tak na vzdělávací instituce, pokud jde o individuální pozornost dětem, ale možná, pokud se uskuteční pravidelnější konzultace mezi rodiči a učiteli, pak budou obě strany schopny koordinovat své kroky a vyřešit problém, který samozřejmě ne vždy pochází z nich.