Platná maastrichtská kritéria (maximálně 60% míra veřejného dluhu a 3% roční schodek veřejných financí) byla stanovena svévolně, postrádají jakékoli hospodářské opodstatnění, nemají žádný vědecký základ a brání veřejným orgánům investovat do budoucnosti. Tato pravidla EU stojí v cestě moderní hospodářské politice odolné vůči krizím, a proto musí být zrušena bez náhrady. Představte si, že soukromé osoby si mohou půjčit pouze 60 % svého ročního příjmu - nikdo by to nepovažoval za rozumné pravidlo. V ekonomice, někdo musí vždy jít do dluhů, aby ostatní mohli ušetřit. Součet všech přebytků vždy přesně odpovídá součtu všech schodků. Pokud stát šetří, podniky nebo domácnosti se musí zadlužit – ale často to nechtějí nebo nemohou udělat. Výsledkem je pokles poptávky, méně investic a rostoucí nezaměstnanost. V současné době by stát musel investovat do vzdělávání, integrace, zdravotnictví, péče, životního prostředí a infrastruktury. Místo toho jsme tlačeni do umělé krize vytvořené politickými pravidly, protože jsme přesvědčeni, že řešením je úspora. Ale je to přesně naopak! Stát, který neinvestuje, riskuje další rok poklesu prosperity. Nejedná se o odpovědnost, ale o ekonomickou nedbalost.