V posledních desetiletích hlásí evropští včelaři oslabující počty včel a úbytky včelstev. Důvody poklesu jsou mnohostranné a pravděpodobně vzájemně propojené. Patří mezi ně: Invazní druhy, jako je sršeň žlutonohá (Vespa velutina), dovezené do Evropy z Asie v roce 2004, které představují přímou hrozbu pro již tak stresované západní populace včely medonosné (Monceau, Bonnard a Thiéry, 2014). Kromě lovu včely medonosné brání sršeň včelám v potravě tím, že se vznáší před úly, a ukázalo se, že významně přispívá ke zhroucení zimních kolonií mezi západními včelami medonosnými ve Francii (Requier et al., 2019). Kromě toho, Varroa destructor, roztoč, který se poprvé objevil v roce 1960 ve východní Evropě, a může vyhladit celé včelí kolonie, pokud se neléčí Virové, bakteriální a parazitické nemoci a houby, včetně moru včelího plodu (AFB), evropského moru včelího plodu (EFB) a nosní sliznice (zejména N. ceranae), pesticidy (zejména neonikotinoidy), pokud se používají nezodpovědně, a systémy intenzivní zemědělské produkce, není dostatek veterinárních léků pro včely, takže včelaři se musí uchýlit k nepovoleným produktům. Patří mezi ně léky prodávané bez lékařského předpisu nebo řádné rady o jejich použití, které mohou způsobit rezidua v medu. Vzhledem k obrovskému významu včel musí Evropa tyto problémy naléhavě řešit – jinak bude čelit katastrofě!